1. Jak podpořit výuku anglického jazyka u dětí?

Výuce anglického jazyka u dětí se věnuji již skoro 12 let. Nejvíce zkušeností jsem nasbírala na příměstských táborech jako vedoucí či v kroužcích AJ pro děti. Učím děti od čtyř let až po adolescenty. Výuka pomaturitních studentů i dospělých to celé jen obohatila a našla jsem cenné tipy pro efektivní výuku jak u dospělých, tak především u dětí. Tento článek je zaměřen spíše na angličtinu pro děti, ale své si tam najde každý fanda anglického jazyka.

Nejvíce druhého obohatí, jak dítě, tak dospělého, pokud si může angličtinu procvičit s druhým člověkem. Samozřejmě, že by bylo nejlepší volbou vycestovat do zahraničí, ale ne všechny děti mohou hned někde jet. A ne všichni si můžeme dovolit zaplatit a sehnat rodilého mluvčího. Ano, pokud Vás napadá, že je nyní možná i Skype výuka či jakékoliv online konverzace, je to určitě super volba. Je to skvělé – pokud dítku sedne člověk koukající z obrazovky :-).

Jako stěžejní mi pro výuku AJ u dětí přijde:

Najít vhodného učitele, lektora, kamaráda, rodiče – člověka, který anglický jazyk miluje, má dobrou výslovnost, a má již zažité gramatické struktury. Vhodné je, aby celkově již dosahoval spíše vyšší jazykové úrovně (ideál B2, C1, C2). Můžeme sice komunikovat s kýmkoliv, jako trénink angličtiny to zcela postačí, ale aby se dobře učila výslovnost i skladba vět, je lepší mít někoho, kdo již moc chyb nedělá a je si jistý. Nehledě na to, že když si někdo věří, věříme mu i my :-).

Pokud budeme mít učitele, lektora, nějakého kamaráda na výuku AJ, je nezbytné, aby ten člověk druhého motivoval, byl tolerantní, shovívavý, srdečný. Jestliže najdeme svému dítku někoho, kdo sice umí skvěle anglicky, má třeba tituly a certifikáty, ale neumí mluvit s duší dítěte a komunikovat v jeho rovině, s pochopením jeho dětského světa…motivace bude spíše vnější a nemusí dojít k nadšení. Naopak se může dítko na několik let zaseknout. Pokud je lektor orientován především na výkon a výsledky, než na čirou radost, lásku a chuť komunikovat, bude to mít dítko podstatně těžší.

Orientace na chyby a poukazování na ně u dětí, především před zraky druhých může dítko bolet a vést k tomu, že raději nebude mluvit. Nebo když už bude nuceno promluvit, může se vnitřně třást, zda náhodou neřekne něco „špatně“.

Když už dítě mluví, je nezbytné jej nadšeně poslouchat až dokonce. A když už máme nutkání jej opravit, tak jen například řekneme – poté co domluví – tu správnou verzi (ať už jde o upravení slovosledu, zvolení správného slovíčka, výslovnosti či gramatiky). Například „I go out yesterday.“ Lektor: „Oh, really? That is great you went out yesterday.“  Dokonce není nutné ani vše hned vysvětlovat – jen ať student slyší a vnímá tu správnou verzi.

Někdy se stává, že i na našich školách či v nějakých kroužcích, školkách učí jazyk někdo, kdo jej prostě „ovládá“, ale je o úroveň, dvě výše než děti…Těmto lidem se omlouvám, ale myslím si, že je prostě nezbytné, aby ten kdo učí, měl skvělou výslovnost a opravdu jazyk ovládal (ačkoliv jej – právě u dětí – nepředvede hned v celé své kráse :-)).

Nikdo, ani učitel ani lektor, ale nemusí vědět vše a chyby děláme všichni. Chyby nejsou chyby, ale cesta…je to prostředek k tomu být lepší a mít na čem pracovat. Kouzlo všeho je si cizí řeč zamilovat, druhého zkusit pochopit, motivovat a zkoušet se na sebe vzájemně naladit.

Není nutné používat klasické přístupy a zdroje – učebnice, cvičebnice, dril, učebna, frontální výuka. U dospělých jsem však vysledovala, že je překlady a drily dokonce i baví, některé děti by to ale položilo. A stávalo se mi, že když jsem na základce vytáhla učebnici, zájem tam nebyl. Když jsem ale ve svých třídách improvizovala, dělala si to po svém, nosila své vytištěné pracovní listy, hračky, pomůcky, vzala děti ven, skákala s nimi, povídala si vtipy – zájem o jazyk a komunikaci vzrostl o 200%.

Své děti do jazyka nenutím, nic moc je neučím. Někdy rodiče realizují své sny a touhy skrze své ratolesti. Pokud rodič obdivuje, že někdo ovládá cizí řeč, nic mu nebrání v tom, si každý den cestu k jazyku najít. Nesouhlasím ale s tím, aby se jejich sen realizoval přes děti… A to je v podstatě jedno o jaký koníček jde.

Pokud děti ale něco zajímá, a doptávají se na význam slov, na překlad třeba písně, je skvělé jim vyjít vstříc (dřív než je ten zájem přejde :-)).

Pokud dítě nejeví žáden zájem, netlačit do něj slovíčka, gramatiku, písničky, věty…nic na sílu – může dojít k znechucení a zahořknutí na pár let.

Je dobré vysvětlit a nechat děti prožít smysluplnost učení se. Když uvidí, že se časem díky tomu například budou umět v zahraničí domluvit, nebo že porozumí svému oblíbenému seriálu, budou si sami umět nastavit PC hru či jakýkoliv přístroj, bude to pro ně velmi cenné, podnětné, motivující k činu.

Vždy pomůže dětem ukázat (nejlépe na vlastním příkladu), že komunikace v angličtině nám pomůže rozšířit obzory, zlepšit paměť, a že si díky tomu můžeme najít i nové přátele (klidně na míle vzdálené).

Ze srdce všem přeji, aby to co dělají, dělali s radostí a pořádně si život užívali 🙂 .

Pokračování: Jaké aktivity pro výuku anglického jazyka zvolit, aby to děti bavilo?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *