2. Jaké aktivity pro výuku anglického jazyka zvolit, aby to děti bavilo?

V předchozím článku Jak podpořit výuku anglického jazyka s radostí u dětí? jsem zmiňovala nejdůležitější milníky, které v mých očích, a dle mých zkušeností, jsou nezbytné pro to, aby dítko vůbec mělo motivaci se anglický jazyk učit. V tomto příspěvku napíšu pár tipů jakými prostředky či aktivitami děti vést k lásce k cizímu jazyku. Nutno podotknout, že ačkoliv je článek zaměřen na děti, spousta z nás, dospělých se tím může s přehledem řídit, protože v nás je také kousek dítěte. Ba co více, my dospělí, si občas myslíme, že musíme, že není až tak možné si jazyk, práci užívat – ale opak je pravdou. I zde, a možná právě zde, platí, že je důležité si dělat radost. Takže ačkoliv píšu o dětech, věřím, že to platí pro každého.

Aby se děti učily angličtinu se zájmem a snadněji, základem je motivovat děti k vnímání jazyka skrze AKTIVITY, které je v běžném dni těší NEJVÍCE. Děti by mohly zaujmout:

  1. hudební klipy a poslech skladeb skupiny, zpěváka, zpěvačky, kterou milují (ukázat jim i texty a možnost karaoke). Předvést jim, že to co milují, budou díky opakování umět zpívat, či že textu/obsahu písně alespoň porozumějí.
  2. filmy a seriály, které je baví (jestli to milují v češtině, zvládnou i AJ – hlavně, že se mohou dívat, že ano J)
  3. komiksy – jsou skvělé v tom, že jsou především obrázkové, s minimem textu a člověk se snadno dovtípí pointy, nálady, vyčte emoce z výrazů v obličeji…
  4. knihy, časopisy, magazíny
  5. anglické hry a pexesa
  6. počítačové hry
  7. přátelská setkání
  8. divadélka, příběhy
  9. poslechy zajímavých rozhovorů, povídání s jejich oblíbenými umělci
  10. zábavné úkoly, hry
  11. aktivity v přírodě – učit se jazyk na procházce
  12. výukové hry a pexesa, křížovky, doplňovačky, spojovačky – tištěné či online.

Jak často se učit?

Doporučuji učit se AJ ideálně každý den 20 min (ideálně i déle, ale alespoň si vyhradit 20 minut).

Každý den si pustit například: 1  díl seriálu, 1 rozhovor, či si přečíst 1 kapitolu. 

Kdo je zvyklý se úkolovat, tak si klidně může vytvořit plán učení. Může si odškrtnout, co ten den člověk dokázal udělat, v jakékoliv oblasti AJ. Bude jej těšit, že cíle plní. I cesta je cíl.

Když by to někomu přišlo moc, zahlcovat sebe, či dítě AJ každý den, tak si zvolit 1 den jako oddychový. Ale někdy je lepší držet rutinu, aby záhadně nepřibývaly oddychové dny J. To platí především u dospělých.

U dětí (především u těch menších), které nemají ještě pojem o čase, dnech v týdnu – zde si myslím, že je nejlepší řídit se intuicí. Když je možnost, chuť i nálada, tak klidně denně, ob den. Motivovat dítě k častému poslechu AJ, a zkoušet si s ním i popovídat.

Jak na četbu?

Četba sama o sobě je super. A je jedno, jestli čteme knihu, magazíny, komiksy, kratší články, články v novinách (tištěných, online), vtipy, titulky u filmu…

Hlavní pointa: netřeba hned rozumět všemu a netřeba překládat vše.

Jinak se doporučuje spíše číst něco, co je o úroveň výše, maximálně o dvě –  to člověka motivuje, ale stále ví, o co jde, takže si věří.

Existuje již obrovské množství fantastických knih, i s CD, i s interaktivními pery. Existuje zjednodušená četba či četba dvojjazyčná. U dětí asi ideál obrázková kniha, komiksy, magazíny, kratší články o oblíbených hercích, filmech online, texty písní.

Není nutné, ani asi vhodné, si hned vše překládat a chtít rychle vše umět. Spíš mít radost, když se podaří, zapamatovat si díky opakování pár slovíček. Může se stát, že nám stále uniká jedno slovíčko, které se pořád opakuje a nějak nám nejde si jej zapamatovat. Alespoň stručně tipy jak na něj – třeba jej řekněte druhému člověku (ať vás občas otestuje), třeba si jej napište ať slovíčko vidíte na několika místech, nebo si jej spojte s něčím (k něčemu si to slůvko přirovnejte. Nebo si slovo namalujte, zatančete, zazpívejte si jej – to co máte nejraději.

Mně se stávalo, že jsem (při četbě originálu) prvně nedokázala plně přelouskat větu. Někdy jsem měla chuť si slovíčko najít a zapsat, někdy se mi nechtělo vůbec nic dělat, tak jsem jen četla dále. Časem jsem dokázala číst odstavce, i když mi někdy vadilo, že jsem díky přídavným jménům často nevěděla, jaký ten člověk je (například „It was such a weird guy“). Když se nějaké slovíčko opakovalo vícekrát, tak jsem si jej radši hned zkoušela zapamatovat, aby ten význam byl již srozumitelný a jasný. Četla jsem často, denně pár odstavců, a časem jsem byla překvapená, že vím, o čem to bylo J. A hle, pak jsem dokázala přečíst celou knihu za pár dní. Samozřejmě tím myslím, že pro mne bylo lepší číst beletrii než nějaké odborné texty. Kdo je ale fanda například do informatiky, určitě bude mnohem raději a snáze louskat zajímavý článek o programování než romantický příběh…Podobně je to i se sledováním videí, seriálů, filmů, zpravodajství…Někdy nechápeme nic moc, někdy více, ale když to nevzdáme, uvidíme, že si časem najdeme oblast, kde tomu rozumíme více a více, kde nás to těší a kde se nám s radostí a snadněji rozšiřuje slovní zásoba. A na tom bych stavěla. Tam kde to jde hladčeji a s radostí, tam se snažit pro to udělat maximum.

Když už překlad – jak podpořit naučení se jazyka?

Když se nedovtípíme z výrazů v obličeji, z kontextu v knize co slovíčko znamená, a rozrušuje nás, že jej nevíme (protože nám to třeba nedává smysl, či nás zajímá co to je), je nejlepší si jej samozřejmě přeložit.

Ideálem je používání výkladového slovníku, a je jedno jestli máte slovník v tištěné podobě či online. Ačkoliv v dnešní době bych online slovníky doporučila, protože, když už si slůvko vyhledáme – je možné si jej nejen přeložit, ale také si pustit jeho výslovnost. Když už si slůvko máme zapamatovat, tak správně. Zvláště děti a začátečníci nemusí hned rozumět přepsané výslovnosti v závorkách J A někteří dokonce čtou cow jako cow a ne [kaʊ].

PS: výkladový slovník nám hned neprozradí jasný překlad. Díky větě, přirovnání či příkladu si to slovíčko máme dovtípit my sami. Tím nás to obohatí dvojnásobně. Učí nás to, jak se vlastně popisují slovíčka, která neznáme. Naučíme se, jak je použít v textu, kontextu a obohatíme se například i o synonyma, antonyma.

PSS: Kdo na to nemá nervy, tak radši překladový slovník, než žádná aktivita :-).

Pro děti jsou skvělé obrázkové slovníky, protože nemusejí tolik číst, vidí co slůvko znamená. Navíc, když se jim obrázek líbí, mohou si to snadněji zapamatovat, neb některé děti jsou vizuální typy.

Doporučuji si problematické či nové slovíčko zopakovat v první den, dva co nejvíce krát to jde. Aby se uložilo i do dlouhodobé paměti.

Komiks v originálu je velká výzva, a některé děti i dospělé to může odradit, ale mají opravdu nespornou výhodu – a to, že obrázky poví mnohé. I Harry Potter, Avengers, Princezny, Garfield a jiné se dají najít jako komiksy.

Tip: pokud má kniha audio/CD, je to skvělé. Vřele to doporučuji. Abychom mohli i slyšet, to co nás těší, a uměli to pak říkat správně.

  1. Zde by mi přišlo – stejně jako u všech knih s CD – velmi prospěšné – si prvně vzít jen CD, sednout, lehnout si a kapitolu si pustit. Netušíme hned vše, ale nějakou představu a náladu, pocit, to v nás zanechá. Aniž by se člověk díval na text, prostě jen procítit atmosféru, vnímat kouzlo cizí řeči, tok mluvy, intonaci, ladění příběhu, prostě jen cítit.  
  2. Za druhé již sledovat text, a když to člověk alespoň trochu chápe, tak číst a zároveň poslouchat dále. (Zde si třeba i překládat slovíčka, aby člověk opravdu textu rozuměl).
  3. Za třetí si to třeba už jen číst…nebo třeba jen poslouchat.

Díky četbě, poslechu a sledování oblíbených filmů, seriálů i při hraní her, toho má pasivně dítě/dospělý uloženo dost. Pasivní slovní zásoba může být u mnoho dětí i dospělých skutečně obrovská… Mnohdy to poznáme i tak, že když mluví druzí, či něco čteme, rozumíme ledasčemu. Horší je to pak použít v praxi, při mluvě. Někdy by se nám to slovíčko samo od sebe nevybavilo, natožpak jej pak říct a použít správně ve větě. Skvělé ale je, že jej vlastně umíme. Tudíž platí stále to, co bylo v prvním článku. Nejlepší je, to co nasosáme, si pak s někým procvičit, jazyk užívat. Popovídat si anglicky, o svém tématu, či jednoduše o čemkoliv. Praxí se stáváme odborníky na danou oblast.

Když by se podařilo mít i lektora a dodá se k tomu všemu, k četbě, písním atd. třeba i nastínění gramatiky, že můžeme chápat jak je jazyk strukturován, tak  luxus. Především dospělí ocení logické vysvětlení proč je něco tak a něco onak. Děti tu skladbu vět i otázek většinou nějak přirozeně nasají a mnohdy se ani neptají proč co a jak.

Když si nemáme s kým anglicky popovídat – nabízí se self-talk, prostě se sebe na něco zeptám a povídám si se sebou :-). Nebo když jdu něco udělat, tak si mohu říkat, co právě dělám. Nejen, že jsme v tuto chvíli v přítomném okamžiku, ale procvičujeme i jazyk.

Cílem (dle mne) u výuky jazyka by měla být: zábava, častý kontakt s jazykem, neřešit výsledek, ale užívat si proces. Nejvhodnější je zapojit co nejvíce smyslů, zvlášť pokud netušíme, jak si nejlépe a nejsnadněji jazyk a informace pamatujeme. Takže je ideál: slyšet + vidět + dotýkat + prožívat + protančit + prozpívat + číst + rozprava s příjemným člověkem.

Pokud se trápíte s tím, že nevíte kdy začít a jak začít, a že nemáte čas … prosím, nelžete si. Času je habaděj. Jen máme každý nějaké priority a je důležité si je uspořádat. Když něco skutečně chceme, čas si dokážeme najít, on prostě je :-).

Ideál je zajisté vycestovat, vyzkoušet si jazyk s rodilým mluvčím v dané zemi.

Super je prostě AJ v praxi, prožívat, zkoušet se něco naučit a jít do přírody a hledat to tam, či zajít tak nakoupit, na recepci – ideál tedy v zahraničí, ideál dialogy s kamarádem. Pokud se má učit anglicky dítě a trochu anglicky umíme, proč to neprožívat spolu? Pokud to moc neumíme, proč se neučit a nedívat na pohádku a seriál spolu? Nejen, že se možná oba něco naučíme, ale strávíme spolu velmi cenný čas.